1. ZÁSADY HODNOCENÍ PRŮBĚHU A VÝSLEDKŮ VZDĚLÁVÁNÍ VE ŠKOLE A NA AKCÍCH POŘÁDANÝCH ŠKOLOU
2. ZÁSADY HODNOCENÍ CHOVÁNÍ VE ŠKOLE A NA AKCÍCH POŘÁDANÝCH ŠKOLOU
3. ZÁSADY A PRAVIDLA PRO SEBEHODNOCENÍ ŽÁKŮ
4. STUPNĚ HODNOCENÍ PROSPĚCHU V PŘÍPADĚ POUŽITÍ KLASIFIKACE
5. STUPNĚ HODNOCENÍ CHOVÁNÍ V PŘÍPADĚ POUŽITÍ KLASIFIKACE
6. CELKOVÉ HODNOCENÍ ŽÁKA NA VYSVĚDČENÍ
7. ZÍSKÁVÁNÍ PODKLADŮ PRO HODNOCENÍ A KLASIFIKACI
8. KOMISIONÁLNÍ A OPRAVNÉ ZKOUŠKY
9. ZÁVĚREČNÉ VÝSTUPNÍ HODNOCENÍ ŽÁKA
10. HODNOCENÍ ŽÁKŮ SE SPECIFICKÝMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI
11. KLASIFIKACE VE VYUČOVACÍCH PŘEDMĚTECH
12. POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ ZÁKONNÝM ZÁSTUPCŮM ŽÁKA
13. TÝDENNÍ PLÁNY ŽÁKŮ A JEJICH VYUŽITÍ
14. ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

V návaznosti na Zákon 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání a Vyhlášku MŠMT ČR ze dne 18. 1. 2005 o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky vydává ředitel školy pravidla pro hodnocení výsledků a vzdělávání žáků.

1. Hodnocení žáků je integrální součást celého výchovně vzdělávacího procesu. Vyučující jsou povinni provádět hodnocení v souladu s právními normami.
2. Stanovené zásady pro hodnocení a klasifikaci žáků jsou závazná pro všechny vyučující a musí být všemi dodržována.
3. Žák má právo být hodnocen způsobem, který je motivující a prospívá jeho osobnímu rozvoji.
4. Vyučující respektují, že jakémukoliv hodnocení musí závazně předcházet jasné a srozumitelné formulování cílů vzdělávání a k nim náležejících vztažených kritérií hodnocení. Východiskem pro tvorbu kritérií hodnocení jsou klíčové kompetence. Žák má právo vědět, v čem a proč bude vzděláván, jakým způsobem a kdy, jakým způsobem a podle jakých kritérií bude v určité fázi vzdělávacího procesu hodnocen. Platí zásada, že žák nesmí být překvapován. Prověřování vědomostí nesmí být pro žáka stresovou situací, ale možností ukázat, co se naučil, možností využít svých poznatků při řešení zadaných úkolů.
5. Hodnocení vychází z míry dosažení očekávaných výstupů formulovaných v učebních osnovách.
6. Používané způsoby a metody posuzování výsledků práce žáka musí být v souladu s filosofií školního vzdělávacího programu, zejména s partnerským vztahem k žákovi a soustavným vytvářením bezpečného prostředí.
7. Žák má při zjišťování svých znalostí právo využít možnosti jedenkrát za půl roku bez vysvětlování říct, že není připraven (mimo souhrnnější písemnou práci, která se oznamuje s delším časovým předstihem). Současně má možnost si s vyučujícím domluvit náhradní termín.
8. Žák má právo udělat chybu s vědomím toho, že chybovat je normální, neboť je to nedílná součást procesu každého učení. Chyba a následná práce s ní je příležitostí, jak ukázat cestu ke správnému řešení nebo ke zlepšení. Chyba má také vyzývat žáka k většímu soustředění na plnění úkolu, k důslednější kontrole a k sebepoznání svých schopností. Na chyby upozorňujeme žáka včasně, bezprostředně, vstřícně, přátelsky a důsledně. Vyhýbáme se zaujatosti, nahodilosti či opožděnému hodnocení.
9. Při hodnocení posuzuje vyučující individuální pokrok žáka při respektování jeho individuálních předpokladů (nesmí docházet ke srovnávání se spolužáky).
10. Používáme různé formy hodnocení žáků a jejich kombinace včetně hodnocení portfolia.
11. Využitelnost didaktických testů není vzhledem k zaměřenosti na žáka a jeho osobní rozvoj tak velká. Tento standardizovaný typ hodnocení musí být valorizován a musí obsahovat manuál pro vyhodnocení. Vedle těchto testů jsou pro jednotlivé předměty používány i testy prověřující postoje a kompetence a testy obecných studijních dovedností. Testy mohou též posloužit učiteli jako zpětná vazba pro jeho korekce v plánování dalšího postupu výuky.
12. Kontrolní písemné práce, testy, diktáty, jsou vždy zapsány v týdenních plánech, aby žáci měli dostatek času se na ně připravit. Ve třídách, v nichž nejsou psány týdenní plány, budou žáci o této skutečnosti prokazatelně informováni. V den kontrolní písemné práce nesmí být psána další kontrolní práce. Klasifikuje se vždy jen dostatečně procvičené učivo. Za koordinaci písemných prací je zodpovědný/á třídní učitel/ka.
13. Průběžné hodnocení musí umožňovat hodnotit i takové kvality, jako je například skupinová práce, schopnost komunikovat, schopnost formulovat a vyjadřovat svůj názor, schopnost identifikovat problémy a vymýšlet jejich řešení, schopnost diskutovat, schopnost vyhledávat, třídit a interpretovat informace z různých typů medií, schopnost tvořit a citově prožívat atd. K tomu poslouží různé hodnotící škály, formulace, stupnice, symboly atd.
14. Skupinová práce se nehodnotí známkou, ale jednotliví členové skupiny hodnotí sami sebe, svůj přínos pro skupinu a své zapojení do práce skupiny. Probíhá také vzájemné hodnocení jednotlivých členů skupiny a hodnocení učitelem.
15. Známku získává žák od vyučujícího pouze za individuální výkon.
16. Klasifikační stupeň určí učitel, který vyučuje v příslušném předmětu.
17. Hodnocení probíhá průběžně v celém časovém období a výsledná známka je stanovena na základě dostatečného množství různých podkladů.
18. Vyučující oznamuje žákovi výsledek každé klasifikace, klasifikaci zdůvodňuje a poukazuje na klady a nedostatky hodnocených projevů, výkonů, výtvorů.
19. Žák se v den návratu do školy po nepřítomnosti neklasifikuje.
20. Hodnocení žákovských výtvorů se neomezí jen na zdařilost výsledku, ale musí hodnotit celou činnost, celý proces tvorby.
21. Žáci se klasifikují ve všech vyučovacích předmětech uvedených v učebním plánu příslušného ročníku.
22. Pokud je klasifikace žáka doložena kontrolními písemnými nebo grafickými pracemi, vyučující tyto práce uschovávají po dobu, během které se klasifikace žáka určuje nebo ve které se k ní mohou zákonní zástupci žáka odvolat - tzn. celý školní rok včetně hlavních prázdnin, v případě žáků s odloženou klasifikaci nebo opravnými zkouškami až do 30. 10. dalšího školního roku.
23. Hodnocení musí být doložitelné, zdůvodněné a odborně správné.
24. Základem efektivního hodnocení je především okamžitá zpětná vazba, která se dá charakterizovat jako písemná nebo ústní informace o správnosti postupu, průběhu či výsledku. Nejprve klademe důraz na pozitivní vyjádření, následně se vyjádříme ke konkrétním nedostatkům ve zvládnutí učiva.
25. Hodnocení musí žákům programově poskytovat možnost výběru všude tam, kde je to možné a smysluplné. Takový postup významně zvyšuje žákovu motivaci a tím i naději na kvalitu žákova výkonu.
26. Pro klasifikaci se předměty dělí do dvou skupin: